jlbjlt.net

jelibojelito:

pomáháme propagovat kulturu okrajového zájmu, ale nezanedbatelného významu

v provozu od 01/08/2006

vyhledávání:

doporučujeme:

mofuwebsite
monoskop
monoskop log
mediabaze.cz
artlist
artyčok.tv
vvp avu
a pak ještě taky: culturenet.cz
proculture
abart
artalk
artmap
doc alliance films
dok.revue
foodlab
kinoaparát.cz
radiogalerie

odkazy:

25fps
35m2
3x3
4am
alfred ve dvoře
am180.org
avu
berlinskej model
brno-kultura-tic
ciant
česká centra
damúza
divadlo.cz
divadlo29
divus
entrance gallery
etc.galerie
famu/cas
fcca.cz
fiducia
fiume
fotograf gallery
fresh_eye
futuraproject
galerie 207
galerie ahoj nazdar čau
galerie amu
galerie dads
galerie f. baumanna
galéria hit
galerie holec
galerie jelení
galerie kin jídelna
galerie kiv
galerie klubovna
galerie luxfer
galerie města blanska
galerie města třince
galerie nashledanou
galerie půda
galerie off/format
galerie pavilon
galerie umakart
galerie vzájemnost
his voice
hucot
hunt kastner
industra art
institut intermédií
institut umění
jiri svestka gallery
kabinet múz
karlin studios
klangundkrach
kýbl
make make
meetfactory
multiplace
newmusic.cz
paf
pechakucha
perzekuce.cz
petrohradská kolektiv
photo5
prádelna bohnice
prague.tv
prototyp
screen saver gallery
sam83
silver rocket
skutečnost
starcastic
stimul festival
školská28
tranzit.org
tranzitdisplay
videokemp
umělec international
unarclub
unijazz
vitrína deniska
všup
words4u

bylo-libo:

arkham
arskontakt
artservis
benzinka
bleeding.webz.cz
c2c
display.cz
galeriemagda
galerie fenester
galerie k4
gallery kressling
galerie laboratorio
kultura jinak
lemurie
muteme
sperm
trafačka

tech:

xhtml i css validní
hosting multiplace.sk
jelibo loga a bannery?
jsme archivovaný
taky facebook
last.fm

avízo:

Yael Ben-Horin:OUTSID(H)ER

Fotomontáž rodinných fotek a tváří stažené ze stránek s dětskou pornografií. Snímky vyprávějí příběh ztracené dívky, která vystoupila ze sebe a putuje, aby se osvobodila z mlčení, které ji bylo násilím vnuceno. Rodin na pozadí příběhu je mnoho a ona se načas stává jednou z obyčejných dívek.

Série manipulovaných malo-formátových fotografií představuje intimní sondu do tragických momentů dětského života. Autorka vytváří koláž banálních situací a pornografických snímků, před kterou možná na chvíli, nebo na dlouho ztratíme řeč. Vernisáž v úterý 30.11.2010 o 18:00

Rozhovor s Yael Benhorin
Veronika Rollová, 29. 11. 2010

Výstavy současného umění bývají často pro většinu lidí těžko přístupné a prakticky nepochopitelné. V MeetFactory právě probíhá výstava izraelská studentky Yael Benhorin, která dokáže bezprostředně silně zapůsobit snad na každého. Věnuje se totiž osobitým způsobem tématu zneužívání dětí. Před tím, než jsem mluvila s Yael bych byla ještě dodala, že je to téma velmi těžké. Po skončení rozhovoru jsem však nucená přiznat, že je příliš snadné od sebe problém odsunout touto jednoduchou frází. Věřím, že výstava dokáže změnit i váš pohled…

Pocházíš z Izraele. Jak dlouho žiješ v Praze?
V Praze jsem už sedm let. Studuji tady audiovizuální studia na FAMU.

Proč sis vybrala právě téma zneužívání dětí?
Už dřív jsem se zabývala různými společenskými tabu, například z pohledu genderu. Tématu zneužívání se už věnuji poměrně dlouho, ale pokud jde o tento konkrétní projekt, vznikl v podstatě náhodou. Jednou jsem něco hledala na internetu a omylem jsem narazila na pornografické fotografie holčičky, jejíž imaginární příběh sleduje moje výstava.

Je tedy asi poměrně snadné se na stránky s dětskou pornografií dostat?
Ano, není vůbec těžké je najít a hlavně je jich opravdu hodně. Takové stránky nabízejí kromě fotek i různá videa nebo dokonce časopisy. Pornografie je ve své podstatě komerční formou zneužití, stává se z ní produkt. Stránky, které jsem při své práci našla, jsem nahlásila na policii.

Dívala se po nějaké době, jestli tyto stránky zmizely?
To se dá těžko zjistit. Policie ale pracuje spíš tak, že prověří konkrétního člověka poté, co zjistí, že takové stránky vícekrát navštívil.

Jak jsi při práci postupovala?
Stáhla jsem si čtyři fotografie zneužívané holčičky a ty jsem kombinovala s běžnými rodinnými fotografiemi. Použila jsem své fotografie z dětství a požádala jsem o ně také své kamarádky. Celkem jsem nashromáždila materiál asi od třiceti rodin, část z nich ani osobně neznám. Pak jsem do rodinných fotek digitálně vložila tvář té holčičky, takže někdy více a někdy méně překrývá původní obličej. Na první pohled vypadá taková upravená fotografie celkem normálně, člověk ale od začátku nejasně cítí, že je něco špatně.
V lidské psychice existuje obranný mechanismus, který se dá zahrnout pod pojem disociativního chování. Pokud je někdo v silně traumatické situaci, dokáže se dostat jakoby mimo své tělo, například necítí zimu. Dá se říct, že si v podstatě vytvoří další osobnosti, kterých se jeho aktuální trauma netýká. U dětí je to mnohem silnější než u dospělých. Zneužívaná holčička na mých fotografiích se dostane mimo sebe a cestuje mezi těmi ostatními holčičkami, které vedou běžný život. Výstava sleduje její cestu.

Myslíš, že je tomuto tématu v médiích a vůbec v naší společnosti věnována dostatečná pozornost?
Podle mě rozhodně ne. Ačkoliv se v poslední době situace zlepšila, pořád se k němu váže řada tabu. Přibližně do osmdesátých let společnost ke zneužívání dětí přistupovala podobně jako například k domácímu násilí – brala to jako něco, co by si měla rodina vyřešit sama. V devadesátých letech bylo založeno například občanské sdružení Électra, které pomáhá ženám zneužitým v dětství. Oběti mají kam jít a policisté procházejí školeními, jak k nim přistupovat. Co ale přetrvává, je představa, že zneužívání dětí je něco, co se děje na okraji společnosti a co provádějí jen šílenci nebo „úchylové“. Přitom v naprosté většině případů jsou děti zneužívány někým z rodiny nebo z blízkého okolí. Zneužívané děti jsou stále obklopeny jakýmsi tichem. To můžeme vidět i v televizních dokumentech o lidech, kteří tímto v dětství prošli – neudávají jména a vždy mají rozostřený obličej. Přitom například u obětí teroristických útoků se s tímto nesetkáme, tito lidé vystupují veřejně a pod svým jménem.

Proč myslíš, že tomu tak je?
Jde o to, že v případě zneužití je ve společnosti stále kladena otázka viny. Pokud je žena vystavená sexuálnímu násilí, řeší se, jak byla oblečená a jestli násilníka vlastně nevyprovokovala. To podporuje v obětech pocit studu, díky kterému řada z nich zneužití vůbec neohlásí. Přitom sexuální násilí v dětství má dalekosáhlé důsledky pro celý život – z výzkumů vyplývá, že takoví lidé se častěji stávají závislými na drogách, zapletou se do trestné činnosti nebo skončí v psychiatrických léčebnách. I v případě, že nenastane žádný z těchto extrémních scénářů, taková zkušenost je zásadně ovlivní na celý život. Kromě nich samotných pak jejich trauma ovlivní i rodinu, přátele, partnery – velké množství lidí. Je to tedy rozsáhlý společenský problém, kterému by se veřejnost měla věnovat.

Jak se vyrovnáváš s prací na tak tíživém tématu? Musí být velmi těžké obklopit se při své práci něčím natolik tísnivým…
Já spíš vnímám pozitivní stránku svojí práce, a to že možná změním pohled některých lidí na tuto problematiku. Jak jsem zmiňovala, v médiích mají oběti zneužívání rozostřený obličej. Tady jsem se pokusila vytvořit prostor, kde jsou diváci konfrontováni s jejich pohledem.

Jak na to, čím se právě zabýváš, reagovali přátelé a rodina? I oni byli asi díky tobě nuceni více o tom přemýšlet a zajmout nějaký postoj.
Právě tady se projevilo to, o čem jsem mluvila před chvílí, totiž vnímání zneužívání jako něčeho na okraji, co je od většiny lidí v podstatě odtržené. Když se mnou lidé mluvili o mojí práci, většina z nich měla téměř totožné reakce, volili úplně stejná slova. Například že je to „těžké“ téma. Ale i tím mezi sebe a problém staví tuto bariéru, tím, že ho vnímají v zažitých vzorcích, odsouvají ho od sebe.

Setkala ses s nějakými extrémními reakcemi na svou práci?
Od kamarádek, které mi půjčily svoje rodinné fotky. Když viděly samy sebe na místě té holčičky, byl to pro ně hodně intenzivní zážitek.

Síla tvých fotografií tkví možná i v tom, že většina lidí má velmi podobné fotografie z dětství. Každý má fotky jak sedí před narozeninovým dortem, jak je na výletě… O to je asi snazší se do nich vcítit…
Ano, všimla jsem si, že fotky jsou si obecně hodně podobné, i když každá rodina má něco, na co se zaměřuje. Někdo fotí hlavně rituály, jako jsou narozeniny a Vánoce, někdo jen výlety…

Ovlivnil tě nějaký umělec, který se ve své práci také zabývá zneužíváním? Někteří se tak vyrovnávali i se svými osobními zkušenostmi…
Musím se zamyslet… Vlastně bych řekla, že mě ovlivnila hlavně odborná literatura, rozhodně spíš než nějaký umělec. Hodně na mě zapůsobila kniha se zpověďmi lidí, kteří byli v dětství zneužíváni. Právě tam se mluví o cestování mimo vlastní tělo, které hraje zásadní roli na této výstavě.

Myslíš, že se budeš tomuto tématu věnovat i v další práci?
V mojí práci bylo v různých podobách přítomné už dřív a myslím, že asi vždycky bude…

přílohy:

chystá se:

10/2017

po dnes! Kroužek elektronické hudby (brno)
po dnes! Judith Hermann: Počátek veškeré lásky (Praha)
út zítra Moh´by to být Halloween (Praha)
út zítra Bez tváře/ Jakub Janovský a Pave~ (do 16/11) (Praha)
út zítra Permanently changing title (do 26/11) (Praha)
út zítra podmínky nemožnosti ii/vii: bezp~ (do 26/11) (Praha)
út zítra Mrtvé rostliny a živé objekty (Praha)
út zítra Pružná nehybnost/ Peter Cábocký~ (do 11/11) (Praha)
út zítra To je mámovo! (do 16/11) (Praha)
st 25/10 Martina Růžičková: Rentier Fairy between wh~ (Praha)
st 25/10 Nechte to Zemi / vern~ (do 08/12) (Ústí nad Labem)
st 25/10 OE17: Vladimír Turner – Autorská přednáška~ (Praha)
st 25/10 Prostor Pro: ARCH WARS (brno)
st 25/10 Ice Pøz (Brno)
27/10 CREEPDANCE C:LEAN WATER REVIVAL & Sqare & DJ~ (brno)
so 28/10 Živé hraní k promítání: BASTL Instruments~ (brno)
so 28/10 EOW WORLD FINAL 2017 (Praha)
so 28/10 La Part des Choses (Brno)
so 28/10 D'Epog: Sakurambo (brno)
po 30/10 Kroužek elektronické hudby (brno)
po 30/10 Hudba Zdeněk Liška (brno)
út 31/10 Workshop Recykliteratura s Vojtěchem Maškem~ (Praha)
út 31/10 Sudabeh Mohafez: Hoří (Praha)
út 31/10 VISITING EDITORS #4 Daniel Tudor Munteanu (brno)
út 31/10 Black Lips (US) (Praha)

11/2017

čt 02/11 Proluka - Problém nebo příleži~ (do 01/12) (Olomouc)
čt 02/11 Jiří Sedlák - 2+1 (do 30/11) (Brno)
po 06/11 Post/Land Art a antropocén (Praha)
st 08/11 Moses Sumney (US) (Praha)
čt 09/11 Low Roar (IS) (Praha)
10/11 TOPS (CA) (Praha)
út 14/11 Vojtěch Skácel, Karel Klusoň, Da~ (do 25/11) (Praha)
út 14/11 Mount Kimbie (UK) (Praha)
st 15/11 TOKiMONSTA (US) (Praha)
čt 16/11 Bohemian Like You & AM180: John Maus (US) (Praha)
čt 23/11 Michelle Gurevich (CA) (Praha)

12/2017

čt 07/12 PAF Olomouc 2017 (do 10/12) (Olomouc)
út 12/12 Sleep Party People (DK) (Praha)

právě probíhá:

do 26/10 Netřeba plakat na rozlitým mlékem / Vilém Du~ (Brno)
do 27/10 Tomáš Moravec: Palindrom #2 (Olomouc)
do 29/10 MELODRAM (Praha)
do 29/10 Eva Lukešová - Podmíněná vizualita (Brno)
do 30/10 Tomáš Petřík - Videopast (Brno)
do 30/10 Sigurður Atli Sigurðsson: Everyday Fortune~ (Praha)
do 31/10 Zdenek Svejkovský: Paleta barev / The Pal~ (Olomouc)
do 31/10 TIMO / Napiš (Praha)
do 05/11 josef frühauf / goldwings (Ústí nad Labem)
do 05/11 35m2 // Marcel Stecker // Sen o Tróji (Praha)
do 08/11 Alessandra Svatek a Artur Magrot: Ne/nahýbe~ (Praha)
do 10/11 petr lysáček: tvůrčí duch (česká bříza )
do 10/11 After late for Pro: Officework (Praha)
do 10/11 EMPIRE OF THE SENSELESS (Praha)
do 19/11 MILAN HAJDÍK – Signál~ (Valašské Meziříčí)
do 19/11 Antény ruce: Protokoly z mimo-smyslové este~ (Praha)
do 24/11 alena plíhalová - toho se nezbavím (Liberec)
do 30/11 Art For A Better World (Praha)
do 10/12 Tvář znásilnění (Prague)
do 31/01 Dělat les (Praha)
do 09/02 STUD: vernisáž výstavy a zahájen~ (Ústí nad Labem)

archiv všech událostí po letech:

0, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017

galerie xy

Prostor pro současné umění.

čt 02/11 Proluka - Problém nebo příleži~ (do 01/12) (Olomouc)

vzkazy:

umlaut: vojta: viz e-mail, díky
vojta: prosím o uveřejnění akce Spankmeifyoucan - posláno jako host. Akce se koná pod záštitou Divadla na půdě Cross klubu.
umlaut: Zdravím, ano, budeme-li za takovou „vlastní databázi" považovat vlastní kalendář... U každého avíza se automaticky generuje odkaz (ical a gcal), který umožňuje si akci uložit do příslušného kalendáře (v poštovním klientovi i v jiných aplikacích), resp. do google kalendáře – s jejich vlastníma featurama (sdílet událost, pozvat ostatní atp.). Máš-li představu ještě něčeho speciálnějšího, rádi proberem (klidně po e-mailu).
vasnsav: lze po rozkliknuti akce ulozit ji do jakesi "vlastni dtbze"?
2046: done
umlaut: ahoj nápade, zkusíme
famu/cas: Ahoj...nápad... dalo by se přidat https do automatického rozpoznávání adres?
umlaut: Mb: 2046 teď pomohl s gcal, tak se na to díval. a že prý windows-1250, asi se budeme muset nechat přepsat...
Mb: azbuka> jste v MySQL UTF? Amp jinak replace na ‘ myslím...
umlaut: ahoj, žádné takové hostovské avízo v dtb není, není tedy co zveřejnit; zkuste ještě jednou, proces běžně funguje (login a heslo: host; přidat událost)

nick
text

TOPlist