Eduard Ovčáček: Poslední dekáda/lost decade

http://eduardovcacek.cz/
Do výtvarného dění vstupoval Eduard Ovčáček po studiích na počátku šedesátých let dvacátého století s generací umělců, kteří pro české výtvarné umění objevovali možnosti nefigurativního projevu. Tehdy se zde rodila abstrakce a vznikal tzv. český informel, jehož představitelé vytvářeli abstraktní obrazy z různých, mnohdy i nevýtvarných materiálů.

Častým typem výtvarného vyjádření byl reliéf využívající vrstvení či prorývání pastózních materiálů, bylo běžné užívání průmyslových laků a vlepování různých dalších materiálů do obrazové struktury.
V té době jsou položeny základy celoživotního směřování tvorby Eduarda Ovčáčka, pro nějž hmota a materiál obrazu byly vždy důležitým vyjadřovacím prostředkem. Soustředění na fyzickou podstatu výtvarného díla otevírá Ovčáčkovi cestu k jeho jedinečným typům tvorby, kdy pastózní nános barvy do hloubky prorývá nebo do něj vlepuje či otiskuje různé předměty. Stejně přitažlivým materiálem je pro něj dlouhodobě i oheň, kterým zraňuje plochu a prostor obrazu a vytváří nové tvary, často formované i díky záměrně využitému principu náhody. Zájem o hmotu obrazu je pochopitelně také motivací k tvorbě grafické, kdy tisková forma musí být nejdříve fyzickými zásahy reliéfně zpracována, aby pak bylo možné na ni nanášet barvu a tisknout grafický list.
Už od raných počátků využíval Eduard Ovčáček ve své tvorbě práci s písmem. Zpracovával do obrazů, reliéfů, grafiky i prostorových objektů zlomky textů, zvětšené detaily jednotlivých písmen či překrývané textové struktury, které nakonec neumožňovaly obvyklé čtení textu, ale vybízely k vnímání výtvarných kvalit, které v sobě písmo skrývá. V jeho dílech se setkáváme s torzy textu jako se stopami dávných civilizací, ale současně jsme si vědomi, že je přímým pokračovatelem poetických textových experimentů, s nimiž přicházely meziválečné avantgardy. Vedle trvalé práce v oblasti lettrismu se umělec průběžně vydává do dalších oblastí, někdy k ryzí geometrii, jindy se dotýká i práce s postavou a figurální tvorbou.

Eduarda Ovčáčka si ovšem musíme vážit ještě pro jednu důležitou kvalitu. Tím, že nikdy neopustil rodné Ostravsko, výrazně napomohl významnému kulturnímu a uměleckému rozvoji tohoto kraje. Bez profesora Ovčáčka by byla nepředstavitelná existence Fakulty umění Ostravské univerzity, neuskutečnila by se mezinárodní sympozia věnovaná technice sítotisku, nastupující umělecká generace by postrádala jeden ze svých zásadních opěrných bodů v nejistém světě umění.
Na aktuální výstavě v Galerii města Blanska autor představuje průřez tvorbou posledních desíti let, v níž opět pracuje se zlomky písma a vytváří minimalistické geometrizující struktury. Tentokrát je obrazová struktur zpracována za pomoci počítače a výsledný tisk je proveden na plátně.
Radek Horáček