Atsuo Hukuda, Kenji Yanagi, Shuhei Fukuda – Tři cesty, tři metody

Je nám velkou ctí, že můžeme letošní druhou zahraniční výstavou v českobudějovickém Domě umění představit díla třech současných japonských umělců. Výstava se pokouší konfrontovat západní a japonské umění pomocí kontrastu sochařské perspektivy děl Atsua Hukudy, vytvořených převážně z plátkového zlata, a obrazové perspektivy plátkového stříbra Shuheie Fukudy, jak se mění v čase, při použití tradičních japonských materiálů a technik. Jejich umělecký postoj je utvářen tradicí a kulturou generací formujících a prohlubujících uměleckou školu Ryuha. Zároveň se setkáváme s třetí „cestou“, představující díla Kenjiho Yanagiho. Ten od 80. let 20. století vytváří díla odrážející paměť
a konfrontující duality těla a mysli. Ryuha je umělecká škola, v níž stylizované a strukturované dovednosti, techniky a tradice jsou kolektivně předávány jako dědictví. To se zpravidla děje podle rodové linie patriarchy nebo prostřednictvím studentů školy, stejně jako tomu bývá v případě ikebany, čajového obřadu či bojových umění. V japonském malířství jsou z těchto škol a stylů Ryuha obecně nejznámější Tosa-ha, Kano-ha a Rin-pa. Tvořit ve stylu dnes známém jako Rin-pa začali v Kjótu v 17. století Koetsu Honami (1558−1637) a Sotatsu Tawaraya (rok narození a rok úmrtí nejsou známy). Poté byl rozvíjen v 18. století Korinem Ogatou (1658−1716) a jeho mladším bratrem Kenzanem Ogatou (1663−1743). Tento styl zdědil a do Eda uvedl malíř Hoitsu Sakai (1761−1828) a po něm mnozí další. Hlavními rysy stylu Rin-pa jsou: používání plátkového zlata/stříbra jako podklad malby; opakování stejných ornamentálních vzorů; založení malířské techniky nazývané Tarashikomi (vkapávání druhé vrstvy barvy ještě než první zaschne); častější výskyt asymetrické kompozice než symetrické; a uspořádání těchto prvků na jediný plochý povrch – například podklad z plátkového zlata/stříbra, graficky malovaný strom a ornamentální vzory. Atsuo Hukuda se narodil v roce 1958 v Hokkaidó, dnes žije v Shibukawě. Jeho tvorba se po desetiletí točí kolem snahy o spojení východní tradice se současnými aspekty umění západního. Při tomto hledání nachází staré materiály, které byly dlouho odsunuty stranou hlavního proudu, jako například plátkové zlato a stříbro či lak uruši, jejichž prostřednictvím zkoumá identitu japonského umění. Série jeho prací vyzdvihují individualitu samotných materiálů prostřednictvím minimálních zásahů. Komorní, tichá díla jsou zde jako zrcadlo odrážející divákovy pocity. Shuhei Fukuda, narozen v prefektuře Gunma v roce 1997, žije v současné době v Tokiu – absolvoval doktorandský program v  ateliéru nástěnných maleb na Graduate School of Fine Arts, Tokyo University of the Arts. Po studiu japonské malby se pokouší o moderní přístup s využitím tradičních japonských materiálů a technik. Zajímá se o vztah mezi hmotnou proměnlivostí a vnitřním světem v rámci procesu stárnutí. Ve své tvorbě využívá japonského papíru a plátkového stříbra jako základu díla sestávajícího z monochromatických ploch, které podléhají fyzickým a klimatickým podmínkám konkrétní geografické lokality. Tento proces mu umožňuje analy