„Blue is the universal love in which man bathes. It is the terrestrial paradise.“
Derek Jarman (1993)
Dereka Jarmana provázela po celý život fascinace problematikou barev. Barva byla dominantou jeho obrazů, scénických i filmových děl. Nešlo jen o uměleckou expresi, ale i o přístup k životu a způsob vyrovnání se s nemocí a smrtí. Nejlepším důkazem je jeho film Blue (pokud se zde ještě dá mluvit o filmovém díle), který umělec natáčel řadu let a dokončil jej pár měsíců před svou smrtí. Původně měl snímek odkazovat na tvorbu francouzského umělce Yvese Kleina (1928–1962). Nakonec se z toho však stal intimní deník umírajícího muže a umělce. Blue fascinuje a provokuje dodnes; je tím, co režisér popsal jako „nová forma kinematografie“, ovšem vymyká se jakékoli klasifikaci, nachází se mezi dokumentárním a experimentálním filmem, mezi filmem, rozhlasovou hrou a nakonec – mezi intimní zpovědí a univerzálním poselstvím, které daleko přesahuje problematiku AIDS.
Režie → Derek Jarman
Velká Británie 1993 / ORIG. / CZT / 79 min. / DCP
Hrají → Derek Jarman, Nigel Terry, Tilda Swintonová, John Quentin
