Disobedient Bodies

Postupy obou autorek vycházejí z různých oborů a
uměleckých kontextů: tvorba Ewy Partum vzešla z kritiky
malířství a konceptuálního umění, tvorba Lenky Klodové pak
vznikala v kontextu expanze sochařství a umění
orientovaného na identitu, charakteristického pro období
politické transformace. Obě se přitom rozhodly využít vlastní
tělo jako umělecký nástroj skrze performativní praxi. I přes
výrazně odlišné formální vlastnosti děl se Partum a Klodová
zabývají feministickými tématy konstruovaného rozdělení
mezi soukromou a veřejnou sférou, a to ve vztahu k vlastním
tělům, rolím a stereotypům o ženách, stejně jako k údajně
univerzálnímu a bezpohlavnímu jazyku. Zabývají se i takovými
souvislostmi, jako je vztah mezi mateřstvím a uměleckou
praxí, přičemž jejich umění přispělo k budování
feministického vědomí (a povědomí). Ve svých biopolitických
dílech, v nichž si podmanily administrativní jazyk, ukazují, jak
státní aparát určuje status genderově podmíněných těl.