Interaktivní instalace / performance / hudebně-vizuální ztvárnění pěti maďarských lidovek.
Skrz šablony, spreje, balónky, kopací míč, bublifuk vytvářet partituru. Skrz v reálném čase znějící partituru ovládat veškeré hudební dění. Skrz dění reinterpretovat 5 maďarských lidovek, jako již čtvrtí v řadě: lidovky / Béla Bartók / Bogár Ištván / My!Floex (Tomáš Dvořák) + Tomáš Vaněk
Ágnes Kutas – housle, zpěv
Michael Nejtek – piáno, zvonkohra, el. akordeon
Honza Kořínek – kontrabas
Jakub Hybler – lightdesign, technika
Instalace rozvíjí myšlenku partitury jako prostředku pro záznam a schematizaci hudební kompozice a odpovídá na její vývoj ve 20. století ve formě v reálném čase vznikající a znějící partitury.
Tomáš Vaněk má k dispozici plátno představující prostor partitury. Plátno je prostřednictvím webkamery a trackovacího systému spojené s počítačem a na něj perfrormer pomocí šablon, sprejů, bublifuku a dalších překvapivých nástrojů v reálném čase zaznamenává, člení a ovládá zlomky hudebních motivů. K obrazovým prvkům jsou přiřazovány prvky hudební, které jsou dále elektronicky rozvíjeny. Představa hudebního jádra instalace vychází ze záměru interpretovat skrze interaktivní instalaci Živé partitury soubor krátkých skladeb „Magyar Képek“ od Bély Bartóka. Ve své podstatě by se mělo jednat již o 4-tý posun – reinterpretaci původně maďarských lidovek, které přepsal Béla Bartók do podoby soudobé vážné hudby a kterou rearanžoval jiný maďarský skladatel Ištván Bogár do koncertu pro klarinet a piáno.
V první fázi performance zazní skladby v původní podobě lidovek v podání zpěvačky a houslistky Ágnes Kutas pocházející z Budapeště, ve druhé fázi Tomáš Dvořák a Michal Nejtek interpretují (koncert pro klarinet a piáno) Bogárovo podání Bartókovi skladby.
V průběhu těchto dvou častí Tomáš Vaněk zachycuje (sampluje) zvukové fragmenty jednotlivých skladeb do objektů na papír. Tyto objekty, jež reprezentují „ulovené samply“ si může vzít (vyříznout a třeba strčit do kapsy), aby je pak mohl ve finální části představení použít jako zdroje pro rozehrání „naší reinterpretace“ založené na práci s živou elektronikou. Tomáš je jakýsi cestovatel, který zachycuje jednotlivé skladby do zlomků, které se pak stávají ústředními motivy pro rozehrání elektroakustických improvizací ve třetí části.
Vnitřní logika partitury by se dala přirovnat metaforicky ke sluneční soustavě. Zvukový objekt je slunce a jednotlivé planety efektové objekty, které dohromady svými kombinacemi, velikostmi a vzdálenostmi od slunce (zvukového objektu) vytvářejí nějakou zvukově-algoritmickou situaci a daný zvuk dál rozvíjí. Např. nachází-li se na plátně jeden zvukový objekt (jakoby slunce) a jeden efektový (jakoby planeta), vzdálenost od něj může určovat intenzitu efektu, přidáme-li další planety můžeme vytvářet nesčetné množství zvukových kombinací, protože každá další přidaná planeta ovlivňuje (svou vzdáleností, velikostí) všechny ostatní.
Živá partitura je projekt, složený z mnoha vrstev, které přinášejí do performance jako celku různé kontexty a lidi z různých oblastí ji mohou vidět v různých úhlech pohledů. Pro hudebníky je to především skvělý komunikační nástroj, pomocí něhož mohou improvizovat a který přináší nejen jim, ale i obecenstvu krystaličtější porozumění hudbě – její formě, emocím, struktuře. Lidi, kteří se zabývají interface designem zase spíše zaujme unikátní algoritmizace a logika partitury, která redukuje velké množství kompoziční informace do několika objektů na papíře. Umělci a teoretici mohou chápat instalaci hybridně – na jedné straně jako postmoderní práci (práce s hyperstrukturou, recyklace materiálu, současný technologický kontext) na druhé straně se ale Živá partitura vyrovnává důležitým způsobem s modernou (Bartók, konstruktivistické pozadí schématu partitury, práce s náhodou atd…)
Tomáš Dvořák aka Floex je výrazná postava moderního českého umění (hudba, výtvarné umění, webdesign, instalace…). Zatím největší odezvu sklidilo jeho první album Pocustone (2001). Letos dokončil hudbu pro flashovou hru Samorost II (Amanita Design), spolupracoval na několika kolaborativních projektech, především s Federicem Díazem (instalace Sakura, projekt Turbulence). Z dalších Floexových prací jmenujme instalaci Křižovatka (hudba generovaná barvami projíždějících aut), interaktivní hudební instalace RGB 1 a RGB 2 atd.
Tomáš Vaněk , člen výtvarné skupiny Bezhlavý jezdec , vystavuje od roku 1996 a patří na naší výtvarné scéně mezi ostřílené matadory. Získal Cenu Jindřicha Chalupeckého za rok 2001. Do obecného povědomí veřejnosti se asi nejvýrazněji zapsal právě v souvislosti se svou výstavou ve Veletržním paláci, která následovala po udělení této ceny. Vaněk se obecně věnuje hlavně konceptuálním projektům, které sám nazval participy, protože jimi participuje na konkrétním místě či situaci
Podoba Živé partitury navazuje na Floexibilní výzkum v oblasti nových médií, hledání nových interaktivních hudebních nástrojů a sérii participačních projektů Tomáše Vaňka.
Pardubické představení je jediným letošním uvedením v ČR od červnové premiéry v pražském divadle Alfréd ve dvoře. Živá partitura je součástí projektu Electroconnexion 2006, který je realizován za podpory MK ČR a statutárního města Pardubice. Projekt podpořili: MOTUS o.s., Tranzit. Na pardubickém uvedení se podílí Nová síť.
Vstupné: 80 Kč
www.floex.cz
www.alfredvedvore.cz
www.novasit.cz