Sanatorium na věčnosti není prvním filmem bratrů Quayových, který vznikl na motivy románu Bruna Schulze. Jejich krátkometrážní adaptace Ulice krokodýlů ze sbírky povídek Skořicové krámy (1934) získala nominaci na Zlatou palmu v Cannes a je přelomovým dílem v tvorbě umělců.
O realizaci Sanatoria snili dlouhá léta. Nakonec měl film premiéru na letošním filmovém festivalu v Benátkách a bratři Quayové jej popisují takto: „Snímek využívá loutkovou animaci a prvky hraného filmu, aby zprostředkoval nervozitu Schulzova apokryfního třináctého měsíce „Země velké hereze“. Rozpadající se aukční síň rámuje vyprávění. (…) V labyrintu chodeb sanatoria předměty a události kolují poháněny vlastní silou. Převládá děsivá polorealita a Josef se propadne do znepokojivé sítě vzpomínek, fantazií a vizí.“
Projekce ve spolupráci s Polským institutem v Praze.
