autorská anotace
„Chtěl bych mít smutek všeho toho, co rostlo, vykvetlo a zrálo marně, pro nikoho…“
Meta-film, který neměl nikdy vzniknout, protože nikdo nesmí beztrestně parazitovat na věčně kvetoucím květu filmového průmyslu.
Ježek se přesto upsal ďáblu, myslel si, že je nějaký Faust, hrál si s čertem i s černou magií a projekt zrealizoval. A to se v dnešním světě zaměřeném na zisk a úspěch neodpouští. Čeká ho věčné zatracení a ohně pekelné. A dobře mu tak. Aspoň nebude dál škodit těm, kteří nežádají od světa nic jiného než klid na práci.
Martin Ježek
režie: Martin Ježek
ČR 2023 / 70 min. / Super8, 16mm
dílo parazitující na filmu Vojtěcha Maška Arvéd
střih: Hedvika Hansalová
hudba: Martin Klapper
Tedy černá magie na druhou. Ale zastavme se na chvíli u této autorovy explikace. Na jedné straně je tu tedy Arvéd, úspěšný a „ziskuchtivý“ lístek z „věčně kvetoucího květu filmového průmyslu“. Na druhé straně dílo nenapravitelného kazisvěta Martina Ježka, který tu veškerou jemu protivnou nádheru mefistofelsky podrývá a sám sebe utvrzuje v přesvědčení, že to, co činí, je nedovolené, ba zatraceníhodné! Vědomí, že jeho boj je od počátku marný a že ho prohraje, stejně jako sen o svém prokletí a definitivním vyhoštění z české kinematografie si ovšem vrchovatě užívá a prozrazuje tím, že v jeho už ne tak mladých údech dodnes nepřestal proudit sympaticky juvenilní duch „bouře a vzdoru“. Při zvolení optiky méně romantické bychom ovšem celý případ mohli vidět skoro opačně. Na jedné straně Martin Ježek, jedna z nejdéle činných a nejvíce zavedených a milovaných postav českého filmového experimentu. Na straně druhé o rok mladší Vojtěch Mašek, filmař nikterak etablovaný: Arvéd, jeho první celovečerní film, nebyl shledán hodným účasti v hlavní soutěži festivalu v Karlových Varech (českou kinematografii podle soudu kurátorů lépe reprezentovaly snímky Hranice lásky a Slovo), zatímco pro akademiky Českého lva i pro oscarové nominátory byl zase nejlepším domácím filmem roku 2022 Il Boemo. Poukazem na Arvédovo nepřijetí českým kulturním establishmentem bychom ovšem zbavili cejchu absolutního vyvrhele Martina Ježka a taková de-diabolizace je jistě to poslední, oč stojí. Na jeho Satana mezi námi jsme každopádně zvědaví a jsme moc rádi, že ho můžeme moci uvítat/uvidět právě u nás.
