, 23. 3. 2007 ~ 21. 4. 2007

TROUBLE EVERY DAY

Galerie 5. patro, Praha, výstava

Moje žvejkačka má hořkou chuť jako vůně tvojí krve
M. S. Bastian (CH) | Josef Bolf (CZ) | Anežka Hošková (CZ)
+ Indie Twins DJ’s

Protože umění už nějaký čas nedefinujeme, skoro jsme zapomněli, proč ho vlastně děláme, proč vlastně existuje.
Poloha, kterou v něm představují tři autoři projektu Trouble Every Day (Švýcar M.S. Bastian, Josef Bolf a Anežka Hošková), je jednoznačně ironická. Velké příběhy plné velkých slov ztratily význam; svět zprostředkovaný médii nám začal patřit jako by byl skutečný. Mezi námi a virtuální realitou se rozptyluje cosi, co můžeme definovat třeba jako umění. Jeho bezúčelnost, která ho učinila nesmrtelným, nás smiřuje s naší smrtelností.

http://www.artkunst.cz/Moje žvejkačka má hořkou chuť jako vůně tvojí krve
M. S. Bastian (CH) | Josef Bolf (CZ) | Anežka Hošková (CZ)
+ Indie Twins DJ’s

Protože umění už nějaký čas nedefinujeme, skoro jsme zapomněli, proč ho vlastně děláme, proč vlastně existuje.
Poloha, kterou v něm představují tři autoři projektu Trouble Every Day (Švýcar M.S. Bastian, Josef Bolf a Anežka Hošková), je jednoznačně ironická. Velké příběhy plné velkých slov ztratily význam; svět zprostředkovaný médii nám začal patřit jako by byl skutečný. Mezi námi a virtuální realitou se rozptyluje cosi, co můžeme definovat třeba jako umění. Jeho bezúčelnost, která ho učinila nesmrtelným, nás smiřuje s naší smrtelností.
Podobnost či spíš jakási příbuznost prací vystavujících autorů spočívá v jejich čitelné komiksové formě, dalším společným přívlastkem může být psychedelický – dále se už ale tito umělci rozcházejí.
Bastian je typický postprodukční umělec pracující s vizuálními znaky pop kultury, které mu vyhovují. Podle svého si programuje znaky, figurky, slova, symboly a pohybuje se v nich jako na internetové síti od bodu k bodu, v nekonečném řetězci možností, v pohodlné, ale i trochu neurotizující kultuře užití, ve flusserovské telematické společnosti. Tento postup ho zbavuje nástrah estetizace i nástrah bezobsažnosti. Jeho tvorba se tak podobá jednomu dlouhému tripu; něco nám však říká, že nebude jen tak bez následků.
Komiksový svět Bolfa je destruktivní. Jako by se v něm zachovaly zbytkové příběhy zahuštěné v podvědomí celé moderny. Těžko se u něho můžeme vzdát nějaké literární interpretace, svádí nás k ní. Jeho obrazy nás lapily jako pohled do očí Medúzy, takže není cesty pryč. Těžko říct, jestli je Bolf tak dokonale rafinovaný, a nebo jeho dílo vyjevuje v plné kráse všechny naše patologické myšlenky.
Hošková, nejmladší z trojice, nemá dosud žádné předsudky. Její umělecký svět je zabydlen nadšeně objevovanou symbolikou, vyplouvající z dějin, z nichž, jak známo, se nedá naučit nic jiného, než že se z nich nedá nic naučit. To ani autorka neočekává, proto jí tato svoboda umožňuje nekonečné vizuální excesy a jejich variace, ovlivněné současnou hudbou a street kulturou, v bezčasí přítomnosti.
Každý den máme nějaký problém, také proto musí umění existovat. Tahle vypláznutá sebeironická forma, již reprezentují všichni tři umělci, nás svým způsobem také osvobozuje.

Lenka Lindaurová

http://www.artkunst.cz/

20.3.2007