hunt kastner artworks uvádí nový cyklus autoportrétů Veroniky Bromové, inspirovaný vizuálním a duchovním odkazem starověké egyptské civilizace. Jádrem výstavy je pět velkoformátových fotografií (130 x 200 cm), které jsou poctou egyptské bohyni Hathor.hunt kastner artworks uvádí nový cyklus autoportrétů Veroniky Bromové, inspirovaný vizuálním a duchovním odkazem starověké egyptské civilizace. Jádrem výstavy je pět velkoformátových fotografií (130 x 200 cm), které jsou poctou egyptské bohyni Hathor. Obrazy byly dotvořeny pomocí 3D technologie a jsou tištěné na plátně. Autorka je poprvé vystavila ve Švédsku v letech 2005-2006 v rámci výstavy nazvané Content – the Handbag in Contemporary Art (Obsah-kabelka v moderním umění) (Kulturhuset, Stockholm, muzeum umění Boras, muzeum umění Sundsval).
V roce 2003 autorka odcestovala do Egypta. Tady, v chrámu v Dendeře, asi 70 km severně od Luxoru, objevila Hathor – bohyni plodnosti a pozemských radostí, které je chrám zasvěcen. Při prohlídce objevila reliéf, znázorňující ženu nesoucí jakýsi předmět ve tvaru amfory s houbovitými tvary po stranách, který silně připomínal malou večerní kabelku… která pojme všechny předměty, bez kterých se na svých pochůzkách nemůžeme obejít. „…ve mně evokuje velmi tajemný pocit…, představu, že je to také předmět umožňující snad extrahovat jakousi záhadnou substanci z houbiček, psychotropní extrakt, který svou majitelku může přenést do jiných dimenzí vnímání a dát pocítit a pochopit něco o bezbřehé záři, která byla cílem všech starých egypťanů, místem kam doufali a věřili, že doputují svou posmrtnou cestou podsvětím. Tak jak o tom pojednávají Egyptské knihy mrtvých, které se v přesném překladu nazývají: „Kapitoly o vycházení z hmotného světa do bezbřehé záře“.
Cyklus Hathor, plný vznášejících se postav a podivných objektů umístěných v mysteriózním prostoru, je vyvedený v psychedelických barvách a připomíná tak raná filmová díla science fiction; podobně jako ona evokuje mysterium, ale zároveň okouzluje svojí naivitou. Únik a snění samozřejmě není doménou dětského světa, ale podobně jako děti, i dospělí potřebují jistotu, které se lze přidržet při každodenním putování. Něco, co patří jen nám samým, něco jako přikrývka, pod kterou je bezpečno. V tomto případě kabelka, nejoblíbenější doplněk každé ženy, všestranný, ale zároveň velice osobní a jedinečný.
Veronika Bromová (nar. r. 1966 v Praze) je jedním z nejznámnějších mediálních umělců v České Republice. Její práce byly vystavovány na mnoha místech Evropy a USA, v roce 1999 Českou Republiku zastupovala na benátském Bienále. Její práce jsou zastoupeny ve významných veřejných sbírkách Čech i Evropy. Jmenujme například českou Národní galerii, Centre Pompidou a Muzeum moderního umění v Paříži. Od roku 2001 Bromová vede Školu nových médií II. pražské AVU. Patří ke generaci umělců, kteří výtvarné akademie absolvovali po pádu komunismu. Její jádro tvoří ženy, například Kateřina Vincourová, Markéta Otová, Štepánka Šimlová, Jana Vidová či Elen Řadová. Ty nově vznikající uměleckou scénu obohatily odvážným experimentem, užíváním nových technologií, a bezostyšným, nekompromisním, hluboce osobním a intimním uměleckým vyjádřením.