Vladimír Havlík (*1959) bývá považován za postmoderního umělce. Pohybuje se na pomezí různých žánrů, témat, technik. Počátky jeho tvorby spadají do konce 70. let. V té době začíná provádět velmi osobní performance, které průběhu 80. let přerostly ve veřejná a hromadná happeningová vystoupení. Během svých studií na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci se jeho ateliér stává jedním z neoficiálních center místní umělecké komunity. Extrovertní akce s přáteli vyvažuje meditativně pojatými velkoformátovými kresbami půdorysů chrámů. Dlouhé hodiny věnuje výrobě autorských knih, v nichž uplatňuje smysl pro hravý detail. Velkým překvapením pro návštěvníky jistě bude množství drobných autorských objektů.Konceptuálně laděné artefakty v detailech velice jasně dokumentují konkrétní problémy Havlíkovy tvorby. Podobně jako v malbě či autorské knize řeší otázky interpetace a originality, fragmentace a defragmentace textu, rozpadu a smyslu obrazu, zabývá se poetikou barev i recyklací. Zastřešujícím tématem je však vztah mezi tvůrcem a divákem – autorsky iniciovaná hra, v níž je jen naznačený možný směr interpretace díla. Svými aktivitami vytváří pro sebe i pozorovatele prostor, v němž jsou reálné i čistě výtvarné elementy jen výchozím materiálem k dalšímu – konceptuálnímu přetvoření.
Výstavní projekt vznikal ve spolupráci s kurátorem Radkem Horáčkem z brněnského Domu umění, kde také měl svoji premiéru. V případě olomoucké verze výstavy, na rozdíl od prvního uvedení v Brně, kde byl velký důraz kladen na představení Havlíkovy akční a malířské tvorby, se vůbec poprvé souborně představí komorní část jeho díla – autorské knihy, objekty a vizuální básně společně s dochovanými záznamy jeho akcí.
K výstavě vychází obsáhlý katalog.