Film a kinematografie provázely Vratislava Effenbergera po celý jeho profesní život. Sám využil film jako prostředek zkoumání reality, teoreticky studoval možnosti filmu jako sociokulturního fenoménu, promýšlel, jakou roli by měl hrát Československý filmový ústav, rozvíjel imaginativní moc filmových obrazů a v neposlední řadě studoval domácí filmovou historii z hlediska utváření sdílených iluzí o nás samých. Effenbergerovy poznámky k typologii stereotypů a sebeklamů v českých filmech budou provázet ukázky z těchto filmů, aby do nich diváci sami promítli jeho kritický přístup.
Uvádí Michal Bregant.
