Třicáté dílo vybral režisér Tomáš Merta. „Protože vrcholový umělec bývá často nepraktický, potřebuje kolem sebe infrastrukturu, která mu pomáhá přežívat a tvořit. V případě Jana Merty je to, z velké části, jeho žena Lenka (moje matka). Je pro něj životní oporou, vyřizuje e-maily, platí složenky, pere, uklízí, vaří, radí mu s obrazy a je často kurátorkou jeho výstav. To vše a mnohem více dělá bez nároku na uznání širší veřejností. 49 % umělce Jana Merty je Lenka Mertová a za to jí patří hluboké uznání. Správně by měl být pod obrazy podepsán Team Mertovi.“ Tomáš Merta Výstavy v období, než bude postavena přístavba Domu umění s poetickým názvem Bílý stín, kterou navrhl architekt Josef Pleskot, rozšiřují povědomí o rozsáhlé sbírce GVUO, pro niž galerie v současnosti nemá výstavní prostory. Výstavní projekt navíc galerijní sbírku představuje jako živý organismus, který se neustále rozrůstá. Výstavy jsou kromě aktivní součásti výstavního plánu a svébytného poutače galerijní sbírky také generátorem barevnosti nové grafické tváře galerie. Na základě vybraného díla grafici vytvářejí barevnou škálu, která je v daném měsíci použita na pozadí například čtvrtletních nebo měsíčních programů. Kurátoři výstav, kteří se mění stejně jako zvolené dílo, jsou různorodé osobnosti z řad literátů, výtvarných umělců, divadelníků, architektů, vědců, hudebníků, restaurátorů a dalších profesí, které se primárně uměnovědou nezabývají. Jejich citlivost a invence z nich však může učinit kurátora výstavy jednoho díla. Tyto osobnosti se pak prostřednictvím přednášky, autorského čtení, či jiného doprovodného programu dělí o svůj pohled na umělecké dílo, které zvolily. Kurátoři nejsou ničím omezováni, mohou vybrat jakékoliv umělecké dílo, které galerie vlastní. Na výstavě se tak mohou vystřídat středověká malba s kresbou z 19. století, či současnou fotografií. Robert V. Novák a Zuzana Burgrová