Komentované prohlídky dvou výstav v Bílé a Černé kostce. Navštivte výstavy Padá ticho a Terapie chaosem spolu s jejich kurátory a autory. Cena je 50 Kč, bez nutnosti rezervace.
Lucie Rosenfeldová & Matěj Pavlík: Terapie chaosem
kurátor: John Hill | Černá kostka
Video Lucie Rosenfeldové K managementu pochybnosti (2014, součást Sbírky pohyblivého obrazu GMU) – první ze dvou videí v této výstavě – odráží dobu, v níž byla technologie vnímána jako model pro sebeřízení a sebezdokonalování. Dle tohoto přemýšlení byly počítače předvídatelné, a tak mohly poskytnout stabilní rámec pro stále více nepředvídatelný svět. Koučování a terapie nabízely racionální, mechanistický přístup k našim osobním a profesním vztahům a vyzývaly nás, abychom převzali odpovědnost za to, co do světa vkládáme, a za dopady tohoto jednání. O deset let později se druhé video – nová spolupráce mezi Lucií Rosenfeldovou a Matějem Pavlíkem – pokouší zjistit, co se ve vztahu nás a světa, který skrze technologie utváříme, změnilo. Naše životy se staly méně předvídatelnými a systémy, které máme k dispozici pro zvládání nejistoty – klimatické modely, kariérní plány nebo ekonomické prognózy –, čím dál méně účinnými. Terapie chaosem naznačuje, že se dnešní management pochybností už nesnaží nejistoty odstranit. Místo toho – podobně jako automatické kresby, na které odkazují nové Pavlíkovy fotografie – přijímá iracionalitu, neboť ta nikdy nepřestala být součástí kultury a technologie, teče přes rámce předvídatelnosti a přijímá věci, které nemůžeme ovládat.
Nikola Kopp Lourková: Padá ticho
kurátor: Jan Florentýn Báchor | Bílá kostka
Výstava Padá ticho představuje novou sérii maleb Nikoly Kopp Lourkové, v nichž se ticho stává prostorem soustředění a jemného pozorování. Autorka nechává běžné předměty – židle, jablka, nádoby, špendlíky či fragmenty těla – vystupovat z vrstvené, měkké barevnosti jako vzpomínky zakotvené v osobní zkušenosti. Motivy se objevují spíše v náznaku než v popisu, jako by se pomalu vynořovaly z mlžného pozadí. Malba pracuje s křehkou paletou růžových, okrových a tělových tónů, které doplňují výraznější barevné akcenty a jemně přerušené linie. Ticho zde není prázdnotou, ale pozorností – chvílí, kdy se svět ukazuje v detailech, jež jindy unikají.
