Ana Núñez Rodríguez | Cooking Potato Stories

Projekt Cooking Potato Stories vychází z předpokladu, že i zdánlivě banální a každodenní objekt – jakým je brambora – může fungovat jako komplexní kulturní artefakt, nesoucí vrstvy historických, politických i symbolických významů. V návaznosti na autorčin původní esejistický přístup je zde brambora chápána nikoli primárně jako potravina, ale jako médium, skrze které lze artikulovat otázky identity, paměti, koloniality a vztahu mezi lokálním a globálním. Výstava tak otevírá prostor pro kritickou reflexi toho, jak se kulturní významy utvářejí, přenášejí a transformují v čase i prostoru. Klíčovým východiskem je transkulturní trajektorie brambory – její původ v andské oblasti Latinské Ameriky a následná cesta do Evropy v kontextu koloniální expanze. Tento přesun však není interpretován pouze jako historická událost, ale jako proces, který zásadně ovlivnil způsoby produkce znalostí, hierarchizace kultur i každodenní praktiky. Brambora zde vystupuje jako tichý svědek kolonialismu: jako objekt, jehož přijetí bylo v evropském prostoru zpočátku podmíněno nedůvěrou, předsudky a symbolickým odmítnutím, než se postupně stala jedním ze základních pilířů stravy. V českém kontextu tento proces nabývá specifické podoby. Brambory se v českých zemích začaly výrazněji prosazovat až v průběhu 18. století, zejména v reakci na období neúrody a hladomorů, kdy byly podporovány jako spolehlivý a výnosný zdroj obživy. Jejich postupná integrace do každodenního života vedla k tomu, že se z původně cizorodé plodiny stal jeden z nejvýznamnějších prvků lokální kuchyně i kulturní identity. Tento posun od odmítání k samozřejmému přijetí je v rámci výstavy čten jako symptom širšího mechanismu kulturní apropriace a naturalizace: proces, v němž se „cizí“ transformuje v „naše“, aniž by byly nutně reflektovány jeho původní souvislosti. Výstava se zároveň opírá o předpoklad, že potravina – a konkrétně brambora – funguje jako významný nástroj formování kolektivních vztahů. Každodenní akt vaření, sdílení a konzumace jídla není vnímán pouze jako utilitární činnost, ale jako performativní praxe, skrze níž se reprodukují i proměňují kulturní hodnoty, sociální vztahy a představy o příslušnosti. V českém prostředí se brambora stává symbolem domácnosti, skromnosti, pracovitosti a vztahu k půdě; zároveň však nese stopy globálních procesů, které tuto zdánlivou samozřejmost podmiňují. Cooking Potato Stories vědomě překračuje hranice disciplinárního rámce a pracuje s hybridní formou, která kombinuje historické narativy, osobní svědectví, kulinární praxe, vizuální reprezentace i spekulativní imaginaci. Inspirací je autorčina metoda „sběru hlasů“ – polyfonní struktura, v níž se vedle sebe objevují fragmenty příběhů, receptů, terénních poznámek či mytologických motivů. Tato fragmentárnost není chápána jako nedostatek, ale jako strategie, která umožňuje narušit lineární a hierarchické modely vyprávění a otevřít prostor pro pluralitu perspektiv. Důležitou roli zde hraje také kritická reflexe koloniality vědění. Výstava tematizuje, jak byly určité formy poznání – zejména ty spojené s domorodými k