„.. a žiadna iná!“ auditorium slovenské scény

Studentka Ateliéru volného umění III UMPRUM Bystrík Klčo je zastoupena na výstavě „.. a žiadna iná!“ auditorium slovenské scény v Domě umění města Brna. Hned na třech místech  ve veřejném prostoru bude prezentovat dílo „Kde sa kto zrodí, tam sa i hodí“, které hravým způsobem pracuje s motivem národní identity. Dílo „Kde sa kto zrodí, tam sa i hodí“ pracuje s motivem slovenského státního znaku, v němž je dvojkříž nahrazen dětskou hrou „škôlka“ skákací panák. Symbol dětství a pohybu po předem určených políčkách se zde stává metaforou národní identity jako něčeho, co nám je přiděleno dříve, než si to můžeme vybrat. Název vychází ze slovenského přísloví „Kdo se kde narodí, tam i patří“, které odkazuje na představu přirozené sounáležitosti člověka s místem narození a kulturním prostředím. Inspirací byla autorce i osobní zkušenost s dospíváním na Slovensku a následným životem v České republice, kde se otázka národnosti opět stává viditelnou a určující. Navzdory geografické blízkosti nového prostředí přetrvává pocit cizího prvku a vědomí identity, kterou nelze jednoduše opustit. Skákací panák v tomto kontextu funguje jako cyklický systém. Hra, ve které se hráč neustále vrací na začátek, podobně jako se člověk opakovaně vrací k identitě přisuzované místem původu. Použitá šablonová technika zdůrazňuje mechanismus reprodukce národních identit jako pevně daných šablon, jejichž prostřednictvím jsou jednotlivci začleňováni do širších kolektivních kategorií. Dílo neodmítá slovenskost jako takovou, ale zkoumá její emocionální ambivalenci – napětí mezi blízkostí a odcizením, sounáležitostí a omezením. Zároveň nastoluje otázku, do jaké míry je možné být vnímán mimo rámec národní identity a co vlastně znamená „patřit“ k určitému místu, kultuře nebo společnosti. Výstava „.. a žiadna iná!“ auditorium slovenské scény, jíž je dílo Bystríka Klčo součástí, vychází z reflexe aktuální situace slovenské kulturní a umělecké scény, která se v posledních letech ocitá pod rostoucím politickým tlakem a zásahy do své institucionální autonomie. Je připravena na základě česko-slovenské spolupráce a dialogu, vycházející z blízkosti, sdílené zkušenosti a historické kontinuity, jako soubor kurátorských a uměleckých příspěvků, které z různých perspektiv a pozic přistupují k současnému stavu slovenského umění. Zastoupena jsou zde díla a zkušenosti několika generací vystavujících od respektovaných osobností po začínající nebo studující umělce a umělkyně. Jednotlivé příspěvky jsou situovány do několika výstavních sálů Domu umění, ale vstupují také do veřejného prostoru a vznikají jako součást rezidenčního programu instituce.  Výstava navozuje prostředí auditoria – prostoru pro naslouchání a dialog, a cílí na zachycení plurality hlasů a strategií. Obrací pozornost na vlastní institucionální paměť a kontinuitu spolupráce Domu umění se slovenskou scénou nebo institucemi, prostřednictvím otevřené výzvy testuje hranice pojmu „slovenské umění“, sleduje téma identity v napětí mezi osobní a společenskou rovinou, zachycuje strategie přežití a odolnosti jiných než lidských entit, věnuje se