ENG belowŘeč tělaJsme zahlceni informacemi. Náš intelekt plodí jednu emoci za druhou. Když necháme čistě promluvit tělo, nevíme, co na to říct. Bojíme se cokoli vyslovit a jsme zděšeni z toho, že narážíme na zvyklosti a etiku. Býváme také ze svého okouzlení tělem v šoku. Chybí nám cit, jenž je jazykem těla, přesto se právě citovostí můžeme vyrovnat s lokální i globální kulturou… různě./Miroslav NOE je hudební skladatel experimentátor, gongař a kytarysta, nakladatel a grafik, rodným jménem Miroslav Šimáček. V roce 2006 společně s rodinou přijal příjmení Noe.V 70. letech studoval klasickou kytaru. Na přelomu 70. a 80. let byl kultovní součástí české alternativní hudební scény. Vytvořil koncept intuitivní hudby pro Kilhets, jehož základními skladebnými prvky bylo ticho a neurčitost. Pod pseudonymem Autentyncký z Gokytňan, který v Kilhets používal, dál rozvíjel psanou i konceptuální, konkrétní a elektronickou hudbu převážně zapisovanou do grafických partitur.Od poloviny 80. let účinkoval a v 90. letech také skládal hudbu pro Agon Orchestra (CD Red and Black, Audio Ego, 1997). Jeho skladby byly uvedeny na koncertech a festivalech v řadě zemí (Bang on a Can Marathon v New York City, FIMAV ve Victoriaville v Kanadě, Evenings Of New Music v Bratislavě, Schaubühne Lindenfels v Lipsku, Audio Art v Krakově, Kunsthalle Krems v Rakousku, Warsaw Autumn Festival v Posku, New Music Marathon v Praze, New Music Concerts v Torontu, Roulette v New York City, Musica Ficta Forum ve Vilniusu, Festival NYYD v Tallinnu, Gele Zaal Gent v Belgii atd.) a byly natočeny pro různé rozhlasové a televizní společnosti (Česká televize, Slovenský rozhlas, DUNA TV Budapešť, CBC Montreal, DeutschlandRadio Berlin, Polský rozhlas, Litevský rozhlas, Estonský rozhlas, DeutschlandFunk Kolín n.R.).V 90. letech se rovněž intenzivně zabýval grafickým designem. Působil jako šéfgrafik týdeníku Respekt, jehož byl spoluzakladatelem. V roce 1990 graficky upravil a do tisku připravoval také porevoluční vzhled Revolver Revue. V letech 1990-1996 vlastním nákladem vydával a graficky upravoval časopis Konserva/Na Hudbu (redakci tvořili Michal Blažek, Petr Kofroň, Petr Rezek, Martin Pokorný). Završením byla kniha Grafické partitury a koncepty autorů Petra Kofroně a Martina Smolky. Vytvořil novou podobu Literárních novin s přílohou Konserva/Na Hudbu (ročník 1996), plakáty Společnosti pro novou hudbu, tituly nakladatelství One Woman Press, atd.S budoucí manželkou Marií pořádal ve studiu Audioego na Žizkově (Bořivojova 114) Klub Na Kulturu, v němž vystoupila celá řada osobností kulturního života následujících let. Pod stejnou hlavičkou uspořádali výstavy tehdy málo známým malířům (Andrej Bělocvětov, Jaroslav Blažek) nebo grafikům (Jan Sekal, Luboš Drtina).Na přelomu století se věnoval interaktivním konceptům v multimediálních projektech – Festival Limbo (Centrum pro metamedia Plasy), Mäckleburgisches Künstlerhaus (Schloss Plüschow), Festival Alternativa (Divadlo Archa), Pražské Quadriennale, Centrum současného umění Čimelice, Festival slabé hudby (Skleněná louka), Festival Entermultimediale (Divadlo
