Carolina Arandia: seanaut

Koncept, choreografie a režie: Carolina Arandia
Interpretace: Sabina Palán Bočková
Sound design: Valtteri Alanen
Light designer: Miriam Čandíková
Scénografie a kostýmy: Karolína Jansová
Umělecký výkon: Carolina Arandia, Valtteri Alanen
Dramaturgická konzultace: Claudia Groesman
Vědecká konzultace: Marco A. Lopez Marín
Výkonná produkce a komunikace: Anna Gazdíková
Produkce: Srdcem Zapsaný spolek z.s., Carolina Arandia, Valtteri Alanen
Koprodukční partneři: Nature of Us, BAZAAR festival
Partneři projektu: Studio Hrdinů, DanceConnected,Theatre X10, Žižkostel, CON Bamberg (DE), Bavarian Czech Platform (DE/CZ), Casa Intermitente (AR), Aurinkobaletti (FI)
Projekt vznikl s finanční podporou: Finnagora TelepArt (FI), Městská část Praha 1 (CZ), Státní fond kultury (CZ)
The Nature of Us je mezinárodní projekt spolu-financován programem Kreativní Evropa. Financováno Evropskou unií. 
Názory vyjádřené jsou názory autora a neodráží nutně oficiální stanovisko Evropské unie či Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani EACEA za vyjádřené názory nenese odpovědnost.
“Můžeme pochopit hloubku, aniž bychom nejdřív setrvali na hladině hluboké vody?” Gaston Bachelard (Voda a sny)
Jsem ráda sama v tichu s mořem. Nebo v společnosti druhého, ale v tichu. I když jsem v doprovodu, vyhledávám chvilku samoty s mořem. Odcházím. Cítím, jak se mé emoce ztišují v moři, v jeho přítomnosti. Uklidňují se, nacházejí se v celé té nesmírnosti a hustotě, v té nenasytnosti. Rozprostírají se v něm. Dávám jim prostor před mořským horizontem. Na skalách obývám ten okraj, od kterého jsem se vždycky ze strachu držela dál. Na jakékoli skále, u jakéhokoli moře nacházím to místo, kam se vždycky ráda vracím, kde ožívají pozastavené vzpomínky.
Pamatuji si, jak jsem do moře upustila rybářskou síť, mediomundo – předmět, který mě fascinoval. Musela padat rovně, rovnoměrně, aniž by se zamotala. Upustila jsem ji do vody a moje pozornost se rozptýlila. Bylo fascinující sledovat, jak voda vytéká z otvorů v mediomundu a vědět, že se nějakým způsobem spojuji s tím, co se děje tam dole, s tím, co není vidět. Část moře byla na pár vteřin moje.
Vždycky si dám na čas, než vstoupím do moře. Dobrých pár hodin ho jen pozoruji. Trávím čas na břehu, pozoruji vlny, proudy, víry. Potápění je pro mě způsob, jak se znovu vynořit, salir a flote*. Odlehčuje mě, otřásá mnou, obnovuje mou vitalitu, mého divokého ducha. Ráda plavu v noci, skáču ze skal do hlubin a plavu zpět ke břehu. Vždycky ráda jdu až k poslední skále, na samý okraj, co nejdál to jde.
*salir a flote je španělský výraz, který znamená zotavit se z krize nebo obtížné situace a jít vpřed navzdory nepřízni osudu. Často naznačuje odolnost a nalezení způsobu, jak se povznést nad problémy.
 
Carolina Arandia je interdisciplinární umělkyně, kterou fascinuje potápění se v moři. Ve své tvorbě zkoumá různé způsoby prožívání času. Pohybuje se mezi mikro a makro sférami přírody, života a dalších méně známých sil.
Vyrůstala v Buenos Aires, nyní žije v Praze a rozvíjí své řemeslo jako choreografka, tanečnice a pedagožka. Vystudov