Concepción Huerta + Liz Allbee + Joy Moughanni

Domovská série Puncta uvede stou edici, což samozřejmě nabízí příležitost k něčemu většímu a ambicióznějšímu. Vystoupí čtyři mimořádné zahraniční projekty, prvním z nich je mexická soundartistka Concepción Huerta.—Zvuk v pojetí Concepción Huerty slouží k reprezentaci konceptů nebo jako prostředek vyprávění. Na aktuálním albu El Sol de los Muertos to je obraz sopek a magmatických proudů jako tepen Latinské Ameriky, jindy jde o příběhy kolonizace, protest proti tlaku na výkon nebo meditace nad hvězdným exilem. Jakkoli takovýto důraz na narativitu či „filmovost“ v kontextu ambientu a elektroniky hrozí otravnou doslovností, Huerta zachovává i v přístupných formách fundamentální nejednoznačnost zvuku.Mexická multidisciplinární umělkyně se s oblibou pohybuje na obou stranách hranice. Zdrojem jí bývají právě tak všední zvuky jako syntezátory, které si nahrává na pásky a dále zpracovává, stejně ochotně používá digitál. Výsledkem téhle tvůrčí metody bývají témbry a souzvuky, které dokáží uhranout a přitom působí zcela samozřejmě. Kompozice toho vždycky skrývají tolik, co odhalují: hluk vykresluje lyrické obrazy, droneový ponor střídají okamžiky ticha a v rozjímavém ambientu se skrývá hrozba.https://concepcionhuerta.bandcamp.com/Liz Allbee je trumpetistka, která na trumpetu zas tak často nehraje. Nebo přinejmenším ne na tu standardní. Původem americká skladatelka a improvizátorka totiž s oblibou využívá kvadrofonní trubku, kterou si sama navrhla, jakož i hlas a plejádu objektů či nástrojů vlastní výroby. To platí zejména u její aktuální nahrávky Breath Vessels, kde jsou zdroji zvuků nejrůznější nádoby a rozebrané bazarové nástroje vydávající překvapivě libozvučný drone.Allbee dokáže být radikální, zároveň však její kompozice vynikají hospodárností: úsporné vrstvení efektivně uvádí do stavu meditace. Neklidné – protože Allbee se inspiruje třeba tragédií lodi Adriana, na které v roce 2023 utonuly stovky migrantů, či sžíravě podotýká, že problémy naší planety začaly s evolucí opozice palce. Útěšné – protože její tvorba je koncipována jako nová lidová hudba, nikoli zvuk nostalgie, ale zvuk pospolitosti.https://nivuniconnu.bandcamp.com/album/breath-vesselsTvorba Joye Moughanniho je pevně spjatá s jeho domovinou. Libanonský producent debutoval loni deskou A Separation from Habit, na které ze starých rozhlasových debat, západních interpretací libanonské hudby, a především klavírních nahrávek Georgese Taraziho z let 1975 až 1985 skládá koláž o zemi ve stavu permanentní krize. Charakteristický archivní šum nedá nevzpomenout na Williama Basinskiho nebo The Caretakera, tím spíš, že co se týče nálady, převládá truchlení.Moughanni ovšem k tomuto paradigmatu přistupuje ze své specifické perspektivy. Zasmyčkované melodie vycházejí z arabské tonality, emocionální vyznění je nejednoznačné i jaksi zemitější. Zvyk z názvu alba odkazuje na potlačování cítění při traumatu, čehož se hudebník chce zprostit, a naopak po svém zůstat u nesnází – se vším žalem, hněvem i vzdorem. A to dává jeho přízračné hudbě mimořádnou přesvědčivost.https://rupturedthelabel.bandcamp.com/…