Německá umělkyně Elena Helfrecht v projektu Plexus zkoumá téma historického traumatu a vyrovnávání se s minulostí. Institut rodiny zde vnímá jako klíčového hybatele psychologických procesů, v nichž se nevědomě zrcadlí kolektivní dějiny a fenomén postpaměti. Po smrti své babičky se vrací do rodinného sídla v Bavorsku, kde jejich starý dům proměňuje v surreálné jeviště a archivní materiály v protagonisty alegorické hry, kterou rozehrává v zneklidňujících zátiších.
Autorka se noří do fragmentární historie ženské linie své rodiny a bílá místa paměti zaplňuje sny, asociacemi a fiktivními scénami, čímž vytváří vizuální esej překračující osobní i národní hranice. Její fotografie diváka pohlcují podmanivou vizualitou, která se vzpírá racionálnímu výkladu, ale vnitřně se opírá o skrytou logiku absurdity. Obyčejné předměty a temné interiéry domu se stávají symbolickými zástupci pro zkoumání duševního zdraví, válečného dědictví a neustálého cyklení rodinných vzorců chování.
Elena Helfrecht (*1992) studovala na Humboldtově univerzitě v Berlíně a na Royal College of Art v Londýně. Její fotografie publikovaly prestižní časopisy jako The British Journal of Photography nebo The New Yorker. Svá díla vystavovala ve významných uměleckých institucích a na festivalech po celé Evropě, v USA, Japonsku či Austrálii. www.elenahelfrecht.com