GAG Galerie Garáž Zlín 91. ČIN: Václav Rodek
Emanuel se rozrušil a vypustil divoké koně
Vernisáž: 10. 7. 2026. 19:00
Výstava do: 10. 9. 2026
Každá akce způsobuje reakci. Obraz, pokud je vypovídající, probudí reakci. Barva vzbudí pocit, kombinace barev spouští reakci diváka. Metafora je atributem božského stvoření. Stvoření je metaforou Boha. Realita je iracionální. Pole pro malbu. Pole pro metaforu. Obraz je květinou louky světa.
Myšlenka jezuitského filozofa, marinistického básníka a rétora Emanuela Tesaura, věnovaná reakci na dílo Galileiho ducha, je bravurní víceúrovňovou hrou. Rehabilitace současného malířského obrazu je tím předurčena. Je teď pouze na malíři, zda má schopnost být originální a osobně nekompromisní.
Tato výstava pracuje s motivem a s něčím, co je za ním. Hájemstvím vizuálního umění je ona komplexní nevysvětlitelnost kouzla malby. V obrazech je použita metafora a ta nemá pouze narativní rovinu. Je to barevná i tvarová hra. Motiv, který nemusí mít sám o sobě nejhlubší logické figury, může provedením a metaforou těchto parametrů dosáhnout. Vždyť podle Emanuela, v mé volné metaforické interpretaci, je metafora vtipem Boha, jeho „Velikosti“.
Hlavní část tvorby Václava Rodka (*1976) je klasická malba pracující s fenoménem barvy, kompozicí a prostorem obrazového plánu. Téma jednotlivých obrazů a sérií obrazů mají vazbu na neverbální i verbální prostředky tvorby. Zabývá se narativním příběhem a jeho transpozicí, kontextualizaci i recyklací. Důležitým prvkem je abstrahování malířského gesta a pojímaní abstrakce jako rovnocenné vyjadřovací metody v obraze. Mezi těmito fenomény často osciluje, což vede k vytváření vlastní malířské filozofie.
Klasickou malbu často obohacuje netradičními materiály, které ve své vazbě s „malovaným“, nesou požadovanou informaci. Ta je polarizovaná mezi odkazovou rovinu materiálu a jeho estetickou hodnotou. Do obrazů jsou vkomponovány například dřevěné dýhy, syntetické náhražky dřevěné struktury, napouštěcí mořidla, laky, oleje vosky. Výsledná kompilace se stává obrazovým hybridem.
Téma obrazů je vyjádřeno jak klasickými obrazovými schématy, tak používáním juxtapozičních, postprodukčních, re-interpretačních konstrukcí. Obsah je kódován myšlenkovými smyčkami do novotvarů odkazující na předešlé realizace. V obrazovém rhizomu vznikají jak série obrazů, tak sériově nevázané realizace.
