Galerie Půda představuje výstavu polské vizuální umělkyně Katarzyny Tretyn Parallax. Autorka ve své tvorbě propojuje témata astronomie a kosmologie s instalací, objektem a světlem. Prostor Galerie Půda proměňuje pomocí napnutých vláken a světelných struktur, jejichž podoba se mění v závislosti na pohybu návštěvníka a jeho úhlu pohledu.
Název výstavy odkazuje k principu paralaxy – zdánlivé změně polohy objektu v závislosti na místě, ze kterého jej pozorujeme. Tento astronomický princip se v instalaci Katarzyny Tretyn stává prostředkem k uvažování o perspektivě, pohybu a samotném procesu pozorování.
„Galerie Půda se nachází v prostoru pod střechou – na místě, které je zároveň součástí architektury i prostorem otevřeným směrem k nebi. Podkroví je místem přechodu: mezi světlem a stínem, mezi konstrukcí a prázdnem, mezi tím, co zůstává skryté, a tím, co se postupně odhaluje.Slovo půda v češtině označuje podkroví, ale také zemi – povrch, se kterým jsme spojeni. Tato dvojí významová rovina vytváří symbolický prostor mezi dvěma směry pohledu: dolů, k materiálu a paměti místa, a vzhůru, k otevřenému prostoru a nekonečnu.Název výstavy odkazuje k paralaxe – jevu, při kterém se zdánlivá poloha objektu mění v závislosti na místě pozorování. V širším smyslu připomíná, že naše poznání nikdy není odděleno od pozice, ze které se díváme.Práce vytvořené z napnutých vláken a světla nemají jediný pevný bod pohledu. Jejich struktura se neustále mění spolu s pohybem diváka – zhušťuje se, rozptyluje, mizí a znovu se objevuje. Z jednoho místa působí jako plocha, z jiného odhalují hloubku a složité vztahy mezi jednotlivými prvky. Dílo vzniká jako vztah mezi prostorem, světlem a pohybujícím se tělem.Parallax je výstavou o pozorování jako způsobu poznání. O okamžiku, kdy změna perspektivy vede ke změně porozumění. Každý krok mění obraz. Každé zastavení odhaluje nové souvislosti. Pohyb není pouze způsobem, jak tuto výstavu vnímáme. Pohyb je podmínkou její existence.“, přiblížil kurátor Jacek Świderski
Katarzyna Tretyn
Katarzyna Tretyn je vizuální umělkyně s experimentálním a výzkumným přístupem. Ve své tvorbě převádí témata astronomie a kosmologie do jazyka malby, objektů a instalací. Pracuje především s nití a světlem, jejichž prostřednictvím vytváří struktury evokující vědecké modely, geometrické systémy a kosmické trajektorie. Důležitou součástí její práce je konkrétní místo a jeho kontext. Její projekty vznikaly například v krajině chilské pouště Atacama, využívané jako prostor pro analogový výzkum prostředí Marsu.
Parallax propojuje charakter podkrovní Galerie Půda s instalací, která se proměňuje společně s pohybem diváka. Výstava tak připomíná, že změna perspektivy není pouze změnou obrazu, ale může vést i ke změně našeho porozumění.
