Nox Sonituum #4: Ulla + Andrew Pekler + Man Rei + Mitchell Keaney

Na čtvrté edici na ambient a abstrakci zaměřených koncertních pásem Nox Sonituum vystoupí dvě mimořádné osobnosti, zásadní postava postambientu Ulla a mistr synteticko-organických tapisérií Andrew Pekler, v obou případech v pražské premiéře. V koncertní části se dále představí snový ambientní pop Man Rei a skladatel kontemplativně syrové elektroniky Mitchell Keaney. Ulla a Andrew Pekler zahrají také DJ sety v noční části, kde je doplní místní: Expandcollapse, Macronoise a Amalgam.///Ulla Straus tvoří v moderním ambientu (spolu s Perilou nebo Nickem Malkinem) pomyslnou zvukovou protiváhu deníkovému/emotivnímu přístupu Claire Rousay a More Eaze. Jejich produkci vydávanou na labelech West Mineral Ltd. nebo 3XL charakterizuje pestrost i hravost. Zatímco klasickému pojetí žánru je vlastní trvání, v případě producenta*ky z USA bývá proud zvuku nespojitý, přerývaný. Namísto ploch často zní konkrétní, pointilistické motivy, běžné jsou cizorodé prvky – pulzy, šumy, glitche, přičemž spíš než o disonantní dekonstrukce jde o nové zpracování snových i melancholických nálad. Elektroniku doplňují akustické nástroje, a zejména na novějších nahrávkách se Ulla blíží ležérnímu jazzu. Stabilně ale platí, že rozjímání v jejich podání nefunguje jako sedativum, ale aktivizuje.https://ullastraus.bandcamp.com/Tvorba Andrewa Peklera je podobně barvitá. Nyní v Německu usazený hudebník u (nu/acid) jazzu jako Sad Rockets na konci 90. let pro změnu začínal, postupně se ale přeorientoval na abstraktnější elektroniku, vydávanou na labelech Kranky, Staubgold nebo Shelter Press a také ve spolupráci s Janem Jelinekem nebo Giuseppem Ielasim. V Praze představí dvě poslední nahrávky vydané pod vlastním jménem, Sounds from Phantom Islands (2019) a úplně čerstvou New Environments & Rhythm Studies, které představují kritický obrat k fiktivní etnografii. V této hudbě čtvrtého světa pojímané důsledně jako konstrukt probíhají vzájemné mimikry mezi modulárním syntezátorem a terénními nahrávkami – a ve výsledné imaginární, nestabilní krajině je radost se ztratit.https://andrewpekler.bandcamp.com/Kristin Reiman rozpouští v projektu Man Rei písňové struktury do zvukového oparu a zastavuje se, až když zůstávají čitelné jen poslední stopy. Jejich ambientní pop pochází z míst těsně nad hranicí bdělosti; na starších nahrávkách jde o čarodějnické zaříkávání, do kterého prosakuje horor, ty novější ukazují přívětivější a podobně uhrančivou tvář. Průzračné skladby pro kytaru, smyčky a hlas mívají blízko i k postrocku nebo folku a využívají terénní nahrávky, v případě alba Cusp dokonce z okolí Prahy. Zásadní je vliv chorální hudby – za zmínku stojí, že Reiman má na kontě také operu nebo skladbu pro vokální ansámbl. Estonsko-frankfurtská odpověď na Grouper, dream pop s důrazem na snění.https://man-rei.bandcamp.com/Americký, v Berlíně usazený hudebník Mitchell Keaney se věnuje abstraktní elektronice založené na syrovém hardwarovém zvuku. Keaney příležitostně využívá hluk nebo údernou rytmiku, určující je ale kontemplativní rozměr jeho tvorby. I v extrémech je uměřený, blíž disciplinovaným power