Otisk

Každodenní mechanizmy určující podobu dne jsou často neviditelné. Malé gesta – vstát z postele, nalít si čaj, přehodit kabát na židli – tvoří rutinu, ale někdy skrze ní pronikne něco hlubšího. Je to náhoda? Nebo jen chaos, který si pojmenováváme, aby byl snesitelný? V tom chaotickém světě se někdy objeví právě to, co hledáme. Zastavení. Náhle vidím bílou zeď. Rovné linie, pořádek. Uvařím si vodu – tu čistou tekutinu, skrze kterou je vše viditelné. Pískání mě vytrhne z zastavení. Jsem tu. Chaos. Voda. Čaj. Připravuji směs bylinek. Para stoupá…