Přihnal se prudký déšť. Vyplavil obří betonovou rostlinu na kopec, odkud se skutálela až sem, mezi oprýskané zdi. Tady je v bezpečí a tiše odpočívá. Přežila horké léto v ulicích rozpálených sluncem s minimálním množstvím vláhy. Zbývají jí uvadlé lístky, které musí pustit k zemi jako prázdné nádoby bez domova i možnosti znovu zakořenit. Vytlačené až sem spočinou na vrstvě prachu, rozloží se a znovu probudí k životu.
Okvětní lístky vstupují do galerie se zprávou o chybění a potřebě naplnění. Vypráví nám příběh zelených záplat města, které se nechtějí přizpůsobit. Stávají se odrazem nesouhlasu se světem, který se už neotáčí za sluncem. Pod betonovým kobercem se pevně proplétají v kořenech a budují tichou sílu vykvétající na povrchu. Tiše šeptají, že tam, kde jeden život končí, druhý začíná:
„Voda vtéká do každé mé skuliny, až tady na betonovém chodníku stojím úplně promočená. Voda se brzo vypaří a s ní se vypařím i já. Město, do kterého se nesmírně silně opírá naše Země. Naše klimatická krize duje do hran města. Buší na jeho bránu. Ale ona už dávno vstoupila. Vlila se a utopila ty, co klidně seděli na chodníku. Ty, co byli nízko. Pracuje tu s námi každým dnem.”
Kolektiv Knedlík―od večeří a procházek k workshopům, pomalým výstavám, vzácným chvílím a přátelství. Naši kolektivní tvorbu spojuje zájem o práci rukama, naslouchání a křehkost vůči sobě navzájem, materiálu i prostředí ze kterého pochází.
___EN___
A sudden downpour swept in. It washed a giant concrete plant up the hill, from where it rolled all the way down here, among the peeling walls. Here it is safe and rests quietly. It survived the hot summer on streets scorched by the sun with barely any moisture. All that remains are its wilted leaves, which it must let fall to the ground like empty vessels, homeless and unable to take root again. Washed all the way here, they will rest on a layer of dust, decompose, and come back to life.
The petals enter the gallery bearing a message of absence and the need for fulfillment. They tell us the story of the city’s green patches that refuse to conform. They become a reflection of dissent against a world that no longer turns toward the sun. Beneath the concrete carpet, their roots intertwine firmly, building a quiet strength that blossoms on the surface. They whisper softly that where one life ends, another begins:
“Water seeps into every crevice of my body, until I’m standing here on the concrete sidewalk, completely soaked. The water will soon evaporate, and I’ll evaporate with it. The city on which our Earth relies so heavily. Our climate crisis is blowing against the city’s walls. It’s pounding on its gates. But it entered long ago. It poured in and drowned those who sat peacefully on the sidewalk—those who were low to the ground. It works here with us every day.”
The Knedlík Collective—from dinners and walks to workshops, unhurried exhibitions, precious moments, and friendship. Our collective work is united by a shared interest in working with our hands, in listening, and in treating one another, the materials, and the environment from which they come with care and sensitivity.
