Ve svých kresbách, malbách, fotografiích se zabývá vytvářením tematicky založených sérií, obvykle realizovaných v průběhu měsíců či let, systematickými osobními situačními záznamy, vrství a pohrává si s plynutím času – vznikem a mizením událostí, jevů na hraně hmotného a nehmotného, splýváním nebo interakcí nesourodých vizuálních dějů přírodních i zapříčiněných lidskou činností. V poslední době též volně parafrázuje technologické postupy inspirované studiem restaurátorství.
Studium: 1990- 1997 Akademie výtvarných umění v Praze
Narozena 1970 v Praze, žije v Praze
Rozhovor
Řekněte nám něco o sobě. Odkud pocházíte a co vnímáte za Váš první střet s výtvarným uměním. Jak se Vaše tvorba vyvíjela od studia?
Narodila jsem se v Praze, vyrostla tu, studovala. Mám to tady ráda. Prvotní střet s uměním si nevybavuji konkrétně…Nicméně byla jsem takovéto dítě, které odmala kreslilo a od čtyř let tvrdilo, že bude malířkou, až vyrosteJ) Jako relativně malá jsem si doma prohlížela knížku Hieronyma Bosche a pochopitelně mi její obsah připadal tajemný, trochu zlověstný, ale tím víc přitažlivý…Později, když jsem chodila do ateliéru mého druhého otce a mohla zblízka vidět všechny ty materiály a objekty tvořící tvůrčí prostředí nebo když jsme v rámci přátelských setkání navštívili některého z jeho kolegů, u něhož byl zase jiný „podivný“ svět – to se mi samozřejmě ohromně líbilo a bezesporu mě to utvrzovalo v tom, co chci dělat. Na AVU jsem se dostala v rámci prvního porevolučního ročníku, doba byla elektrizující a prošla jsem několika ateliéry od kresby a malby, přes ateliér konceptuálních tendencí a také restaurátorství. Po škole jsem se hodně věnovala zejména malbě, nicméně již dlouho není pro mne toto médium jaksi samonosné – neřeším její formální problematiku. Soustředím se na obsah, sdělení a právě malba je jedním z médií, které používám nejčastěji – je ovšem často všemožně deformovaná tím, že ji aplikuji na neobvyklý materiál, například různě pokřivený, porézní či průsvitný, na kterém v rámci daného konceptu vzniká. Souvisí to i s výše zmíněným studiem restaurátorství, kterému se dodnes v určité míře věnuji. Restaurátorské postupy navíc mou práci ovlivňují zejména v posledních letech, kdy postupně vzniká cyklus Dokumentární sondy.
Jaký je váš proces a přístup v tvorbě? Nastiňte, jakým způsobem započne práce v ateliéru na daném projektu?
Ve chvíli, kdy si ujasním, kterému projektu se budu věnovat, začnu obvykle s rešerší podkladů – fotografií, textů v knížkách, na internetu. Potom vybírám, co konkrétně zpracovat…Ale to se týká zejména prací, které jsou součástí širšího cyklu – tak aby byl konečný výběr celistvý. Jindy naopak začnu velmi impulsivně zpracovávat určité téma. Je to proměnlivé, což mi vyhovuje a nesnažím se to příliš korigovat…
Co je prvotním impulsem vedoucím ke vzniku děl. Na co Vaše díla poukazují, nad čím se zamýšlí a vypovídají?
Pokaždé samozřejmě něco jiného – principiálně situace, jev, objekt, idea, konkrétní historické či politické a sociální události, cestování, mezilidské vztahy… Ne vždy je tam ale př