Uprostřed pustiny, ve chvíli, kdy se svět rozpadá v prach, stojí sídlo. Honosná architektura, zosobňující moc, řád a kontinuitu, se proměňuje v pomníkový prostor, jehož minulost se propadá do zapomnění. Majitel sídla – symbol nadřazené racionality a falešné jistoty – si neuvědomuje, že svět, do něhož patřil, přestává existovat. Udržuje rituály, trvá na řádu, ale zrcadla na stěnách kolem něj jsou už slepá, zdi vlhnou a tapisérie se mění v mapy ztracených světů…
kurátoři: Tomáš Knoflíček a Kateřina Štroblová
In the middle of the wasteland, at the very moment the world is crumbling into dust, stands a mansion. Opulent architecture personifying power, order and continuity is being transformed into a monumental space whose past is descending into forgetfulness. The owner of the mansion, a symbol of superior rationality and false security, is unaware that the world to which he belonged is ceasing to exist. He maintains rituals, insists on order, but the mirrors on the walls around him are already blind, the walls are becoming damp and the tapestries are turning into maps of lost worlds…
curators: Tomáš Knoflíček a Kateřina Štroblová
